Návštěva hradu Himedži

Why not...

So! Dnešní esej je z Přeměňování!
Strašně mě štve a mrzí... nebo spíše mě to rozesmutňuje ještě o něco více... že před chvíli skončila poslední hodina toho E-B roku :( Ale to znamená, že už za pár týdnů budu ve třetím ročníku (protože moje sebevědomí je veliké, a proto vím, že postoupím úplně ze všech předmětů :DD Ale v jednom, možná ve dvou, pokračovat nebudu. Jenže protože mě strašně zajímá, co vymyslí TA profka příště, budu muset. :D Ach... ><)
Čiže. Zadání.
Napište příběh o naší Celoroční hře - např. si vyberte nějakou situaci a popište, co všechno jsme tam museli dělat, nebo si vyberte nějaké místo, kam byste se vy chtěli podívat a popište, jaké bychom tam měli úkoly. Zkrátka formou příběhu zpracujte pokračování výprav naší CH. Ale NEOPAKUJTE místa, kde už jsme byli. Snažte se být originální. (Info a další na webu, blabla ;DD)

***
Protože jsem to neuvedla do eseje, tak to napíšu sem. Hrad Himedži mám ráda - už nějakou dobu znám jeho název :D ... So! Jelikož to byla esej psaná docela narychlo (ale stejně se mi povedla >w> kekeke..), tak jsem si nic nečetla. Jakože... Nějak mě nezajímala fakta, která ráda v esejích používám... Přijde mi to s nimi lepší. A taky jsem děsně líná hodit článek na Wiki, so kdo chce vědět něco o tomto hradu... může si to napsat do googlu sám.
***

Jednoho krásného dne, kdy je učebna přeměňování plná studentů, konečně nikdo nechybí, vejde do učebny paní profesorka v atypickém úboru, který se v Bradavicích jen tak nevidí. Má na sobě žluté kimono s černými květinami. Spolu s ní do třídy přijde i Japonka v modrém kimonu s bílými šmouhami, které znázorňují nebe, nalíčená a s vlasy pečlivě načesanými.

Paní profesorka představí svoji kamarádku Soru a začne povídat, proč je tady s ní. Mimo to se zmíní, že Sora moc nerozumí, že mluví japonsky a mezi sebou mluví japonsky – takže by studenti mohli pochytit pár nových slovíček.

„Dnes se vydáme do Japonska, města Himedži, kde se projdeme zdejšími uličkami a čeká nás návštěva tamějšího hradu, pojmenovaném po tomhle městě. Hrad Himedži se nachází na vysokém kopci, cesta tam je náročnější, protože budeme muset projít labyrintem – ale s tím nám pomůže Sora. V podhradní části, kam se dnes asi nestihneme podívat, střeží různé poklady všelijací kouzelní tvorové, tam byste mohli možná v pozdějším ročníku… My se podíváme k samurajům. Ti nás naučí zacházet s meči a poté se, až na místě, dozvíte úkol, za jehož splnění každý z vás dostane fialový kotlíček. Ovšem, abychom trochu zapadli mezi obyvatele Japonska, budete se muset i vy trochu ustrojit, a proto *zakouzlí a na lavici každého studenta se fotka objeví tradičního japonského kimona* pro vás mám něco na sebe. Ne tak docela samozřejmě, musíte si napřed vaše oblečení přeměnit. Nebojte, potom si je přeměníte zpátky.“

A tak studenti zakouzlí a poté paní profesorka vytáhne přenášedlo, všichni se chytí, jako obvykle se některým zatočí hlavy a potom se ocitnou v nějaké japonské zahrádce. Projdou tedy městem, dostanou se před kopec, na jehož vrcholu stojí veliká pagoda – tedy hrad Himedži. Před studenty je tedy už jen labyrint… Proběhne rychlokurz japonských slovíček na směr a Sora naviguje studenty s paní profesorkou, jak úspěšně projít labyrintem.

Když se po úmorné cestě celí udýchaní z náročné cesty (až na pár zdatných jedinců, mající dobrou fyzičku) dostanou před bránu hradu, čeká tam na ně zástup samurajů, kteří hlídají vchod.
Menší skupinka těchto japonských bojovníků si vezme stranou vždy jednoho studenta a potom ho vycvičí pro boj – studenti se totiž dozvědí, že aby získali fialový kotlík, musí porazit samurajského učně. A tak studenti budou trénovat, paní profesorka si bude povídat se Sorou, nebo se možná také zapojí do trénování.

Když nastane čas ukázání schopností bradavických studentů, přijdou z hradu mladí skoro-samurajové. (A bojovalo by se pomocí kostky – 50% a více úspěšný zásah, méně neúspěšný. Celkem pět ran, pokud se třikrát trefí, kotlík je zajištěn)

A jak tedy skončí tato šarvátka, budou předány kotlíky. Kdyby samurajové byli hodní, řekli by, že za snahu dají kotlíky i těm, kterým se však nepodařilo mladíky porazit. Potom dostanou pozvánku na malý oběd/večeři… Studenti se na nabídku tváří moc dobře, chtějí ochutnat japonskou kuchyni, ale paní profesorka řekne, že už se musí vrátit, a proto se rozloučí Sayonara a zase se přenesou zpátky do třídy…

PS: Dostala jsem V a 12 bodů navíc. Ujde to :D

PS2: tohle byla třetí gifka v pořadí, kterou jsem vybrala.. První tu už jednou byla, druhá se mi nechtěla házet... nechci působit zdeptaně... A na téhle jsem si myslela, že je napsané něco jiného :'D Yey... o.o

PS3: Jestli se to špatně čte, pardon >.<