Díky tomu, že někteří z mých spolužáků už prostě nemaj geny na tvrdou práci (já je taky nemám, ale vím to a něco s tím dělám - když potřebuju), musí si stěžovat, řvát, říkat kdesi cosi na učitele. Jenom prostě... Ať se něco stane. ať si to ulehčí...
Strašně serou naši třídní. Já to vidím. Všímám si toho. Když jsme byli na gymnáziu první rok, bylo to dobré, ještě jsme si tolik nedovolovali... Nevím, jestli si to oni uvědomují...
Teď se chovaj strašně. A tím, jak je z nás už prostě třídní otrávená, jí zřejmě nechtějí koupit "drahý" dárek na konci šk. roku. Ono... Stejně je blbost, kupvat učitli hned první rok co ji známe něco drahého... :/ Ale je pak strašně divné, že laťka nejde výš... :D
Kdybych se měla vrátit zpátky k pointě článku...
Dostanete domácí úkol... Neudělala ho celá třída, až na jednoho žáka (to jsem já) - ok, prý nás bylo pět (ale! jelikož to byl poslech, myslím, že jen dva jsme si to doma opravdu poslechli :) )
Tak! Nepřiznáme to! Nevěděli jsme, že o tom mluvila!
Ale co nejhorší... je to v cizím jazyku... Nastává tady problém v tom, že by prostě nerozumíte, neboť vyučujícího neposloucháte, o čem mluví... A pak se nemůžu divit, když někdo řekne, že to nevěděl. Ano, nevěděl to, jelikož nerozuměl...
O hodině máte na lavici sešit do dějepisu, protože možná budete zkoušení. Nevěnujete se matice. Už dopředu víte, že jste to posrali. Vy si stěžujete směrem k vyučující, ta jenom pronese "Máte mít na lavici jen matiku!" A ona na to s naprosto debilním výrazem "Já snad mám něco jiného na lavici?"
OMG! Samozřejmě, že v době testu minutu po odevzdání nevytáhne všechno možné -.-" Logika... Bože!
Pak je tady vzácný případ Kumíka.
Jsem líná... I'm just a lazy girl. :(
Když dějepisářka zkouší, ti, co to neumí, sází na to, že je nevyvolá, kdyžs e omluví, že nemá sešit. Nebo se omlouvají, když nemají udělaný zápis. Může se takhle omluvit člověk, který ale ten sešit ani nemá založený? ... A pak se divím, že propadám. Ne, je to těmi testy, co nám dává. Platí to ovšem jen tehdy, když jsem to uměla fakt dobře, že bych si dala nejhůř třeba za tři. Protože když se na to učím jak blbá, tak jsem nasraná, když to poseru. To je jasné.
V matice dávám pozor, počítám, rýsuju... Jenom... nechci se učit vzorečky :( A doplatila jsem na to, dostala jsem špatnou známku. Při psaní testu jsem brečela dokonce, protože se ozvalo moje svědomí. Byla bych se v tom momentě tak nejvíc zliskala za to, že jsem nebyla schopná se na ty vzorečky podívat. Prostě... Kdybych vzorečky uměla, neměla bych problém dostat jedničku. Ale ne, já to neudělám. Vždyť... Kdo se učí matiku? To není normální. Jenže vzorečky... to je něco jiného...
Co bych dál řekla...
Asi už nic, páč se mi nechce :)
Jen jsem měla na srdci něco, co jsem nevyjádřila tak, jak bych chtěla... :/
Prostě jsem si chtěla "veřejně" postěžovat na moji třídu, která si neuvědomuje, že si za všechno špatné chování učitelů může sama.
Btw. Nedávno jsem měla strašně špatnou náladu. Trvalo to snad půl roku... Ono to možná pořád trvá, já vím, čím to je.
Ale předpokládám, že to opadne... :/ Protože... Asi si tuhle myšlenku napíšu do deníku...
Připadá mi strašně srabácké zdrhnout ze školy jen proto, že jste se nenaučili slovíčka. Někdo se nenaučil matematiku...
Děkuji, že si můj blog nečteš. Docela mě to uklidňuje...
Jinak... Ty, jež možná sem někdy dojdeš, pokud si pamatuješ odkaz na blog, tak se ti omlouvám, nemyslím to na tebe nijak zle, jen prostě... Nevím... :(
Omlouvám se, nechci být na tebe hnusná, nikdy bych snad ani nemohla být..
... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat