A ta témata mě fakt ohromila. :D
Až se mi z toho zatmělo před očima, když jsem to přečetla. A to učitelčino písmo... rozluštění jednoho slova mi dalo chvíli zabrat...
Máme tři témata...
Jedno z nich se týká toho, že např "co mi vyprávěla lavice ve škole/lavička v parku" Prostě tyhle dokonalé kraviny. Jasně, myslím, že kdybych na to měla víc jak týden, dalo by se na tom zapracovat. Ale takhle ne.
Vybrala jsem si tedy vypravování, kdy musíme začít:
"To se vám stalo takto..." A dopiš úžasný příběh se zápletkou.
Chtěla jsem přepsat starou povídku z roku 2009 (A dnes je rok 2013). Tu samo povídku jsem v roce 2010 už jednou přepisovala... A nedopadlo to o moc líp :'DDD To je na tom to nejsmutnější...
Tak jsem na tom začala makat.
A najednou... Nevím, jakou zápletku bych na tom našla.
Nakonec si ale myslím, že nejde o to, že neumím zápletku vymyslet, spíše se mi to zdá moc o ničem zápletka. :(
Takže budu psát ze života... Ale trochu to musím zabarvit. Přece jen už si moji procházku Amsterdamem, kdy mi bylo asi osm let, moc nepamatuju...
A prý je to i dobrá zápletka. Navíc tam můžu použít i muzeum, protože je blízko zastávky, kde jsem nastupovala a jela k strýci načerno. Jo, bylo osm let. Utekla jsem z muzea, protože jsem nemohla najít rodiče. Tak jsem prostě šla po kolejích... a jakožo velice inteligentní holčina mi bylo jasné, že nedokážu projít pod mostem, kde jezdili jenom ty... tramvaje, nebo co to tam mají... Takže jsem musela nasednou do jedné z nich. A vydat se na dobrodrůžo. Mně bylo fajn. Mamka v té době seděla na policii a brečela... A já se jen klepala, ať to zvládnu.
Zvládla jsem to.
Dojela jsem k paneláku, zvoním... nic. Takže čekám.
Světe div se, přijel se tam podívat F. Pak jsem šla dovnitř... a usnula jsem :3
A tohle rozepíšu... a musím tam dát přímou řeč. Osmiletá holčička a bude si povídat sama se sebou? Super! Prečo nie...
Žádné komentáře:
Okomentovat